Duch času uchvacuje nás, vidíme se nuceni kráčeti s pokrokem. Jest všeobecné přání, by se zařídila v Karlíně tělocvičná jednota. Nadějme se, že nezůstaneme osamělí a pevnou víru máme, že jinoši karlínští nás ze všech sil svých budou podporovati. Kdo chce nás podporovati a budoucí tělocvičné jednoty Karlínské údem se státi, nechť jméno své laskavě zde zanese.
V Karlíně dne 18. prosince 1866
Provolání to podepsalo 95 nadšených občanů karlínských – dne 11. ledna 1867 podána žádost o povolení schůze, kteráž pak konána dne 20. ledna v místnosti „u města Lipska“ a jíž se zúčastnilo na 100 příznivců myšlenky sokolské. Též bratrská jednota Pražská vyslala své zástupce, z nichž jmenovitě náčelník její Dr. Mir. Tyrš vzácnou svou radou přispíval. Z výtěžku sokolských zábav a přispěním uvědomělého občanstva karlínského utvořen základní fond. Pak bylo možno pomýšleti na získání vhodných místností pro tělocvičnu a zakoupení nejnutnějšího nářadí tělocvičného. Dne 8. května zažádáno na obecní zastupitelstvo karlínské za propůjčení vhodných místností v budově obecné české školy se nalézajicích k stálému bezplatnému používání na 10let po sobě jdoucích, a sice části zahrady pro tělocvičnu letní – jakož i sklepů pro tělocvičnu zimní. Žádost dne 9. července příznivě vyřízena. Tímto skutkem občanské probudilosti a obětavosti položen pevný základ budoucnosti „Sokola“ a podán důkaz, že obecní výbor uznal důležitost a prospěšnost jednoty tělocvičné vůbec, pro obec karlínskou pak zvláště.
(Citace z Památníku tělocvičné jednoty Sokol v Karlíně 1867 – 1927)
Cvičení započalo se dnem 1. června 1867. V červenci roku 1867 má sokol karlínský 124 členů. 1. VALNÁ HROMADA KONANÁ DNE 21. ČERVENCE 1867 Na této valné hromadě byl zvolen starostou br. Jan Choděra (byl jím až do roku 1875). Během těchto let následkem rakouského vládního útlaku klesá počet členů až na 77, avšak pak se opět zvyšuje, aby v roce 1886 dosáhl čísla 152. V témže roce Sokol otevřel vlastní tělocvičnu – a za rok , v roce 1887, vzrostl již počet cvičenců na 251. Byly to určitě také slety, které tomu napomohly. Např. Při III. sletu v r. 1895 jich jednota evidovala 307. Rok 1894 je významný tím, že je povoleno cvičení žen. Na V. sletu v roce 1905 cvičilo dokonce 381 mužů, ale také již 89 žen a na VI. sletu v r. 1912 – 519 mužů a 126 žen z naší jednoty.
V této době však Sokol nebyl pouze tělocvičnou organizací. Za zmínku stojí např. čilý život ve sportovních odborech, jako je jezdecký, lyžařský či šermířský – hlavně v období po roce 1919.
V jubilejním roce 1927, kdy jednotě bylo 60 let, se činnost dále rozvíjí.
Je pochopitelné, že vnější hospodářské a politické okolnosti občas ovlivňovaly i sokolskou činnost. Jednota se potýkala tu s dočasným odlivem členstva, tu s finančními těžkostmi, ale vlastní jádro dokázalo vždy potíže překonat. Činnost jednoty jako celku měla trvale vzestupnou tendenci. Cvičení se těšila zájmu veřejnosti a zároveň přitahovala do Sokola další zájemce, byla důrazným zviditelněním činnosti – živou reklamou, jak bychom řekli dnes.
Bohužel nesílily však jen ušlechtilé myšlenky. Vlivem ekonomických a politických proudů té doby se začaly prosazovat nacionalistické a fašistické myšlenky – nejen v sousedním Německu, ale i v jiných státech Evropy. V roce 1938 se ještě uskutečnil X. Všesokolský slet, v roce 1939 následovaly různé protestní akce, jako např. sázení lípy. Avšak to se již schylovalo k druhé světové válce, která svými důsledky, především nacistickou okupací v roce 1939, velmi postihla sokolstvo. V roce 1940 byla činnost Sokola jako tělovýchovné organizace zastavena a členům, pokud se chtěli scházet, nezbylo nic jiného, než aby cvičili pod jiným názvem a jiným způsobem.
Válečná léta přešla. Nelze však nepřipomenout, že právě během okupace a války se Sokolové projevili jako praví vlastenci. Mnoho jich položilo své životy v boji za svobodu. Příchází rok 1945 – a s ním osvobození naší vlasti od cizí nadvlády, nadšení poválečných let a obnovení sokolské činnosti, samozřejmě i v Sokole Karlín. V čele stáli starosta br. Vilém Rektorys, náčelník br. Svatopluk Vacek a náčelnice ses. Marie Malá. Je obnoven tradiční systém cvičení a činnost Sokola se zdárně rozvíjí.
Z kulturního dění nelze nevzpomenout na kroužek divadelní a kroužek loutkového divadla, na pořádání filmových matiné v kině Sokola Karlín, jehož sál se od podzimu roku 1947 využívá jako druhá tělocvična.
Tuto slibnou činnost přerušily události v r. 1948. Politický vývoj nezůstal bez vlivu na sokolský život. V tomto roce ještě proběhl XI. Všesokolský slet jako mohutná manifestace a přehlídka všech složek Sokola. V myslích pamětníků zanechal nesmazatelný dojem. Počátkem padesátých let došlo k lividaci ČOS (České obce sokolské). V Karlíně Sokol zařadili do organizací sjednocené tělovýchovy, ztrácí svůj název a jednotlivé složky vystupují pod firmou Spartak, později Spartak Karlín Dukla. Pochopitelně v této době nastává i odliv členstva, především z řad Sokolů, kteří nesouhlasili se změnami jak státními, tak bezprostředně v sokolských jednotách.
Název Všesokolský slet byl zrušen místo toho se cvičilo na spartakiádách. V této době se řada lidí zúčastnila cvičení jen pro „vylepšení“ kádrového posudku, ale na druhou stranu bylo dost i takových, a to i v naší jednotě, kteří v nácviku a vlastním vystoupením nehledali politický aspekt a osobní prospěch – naopak v účasti na spartakiádě viděli možnost uplatnit výsledky tělocvičné aktivity a upřímné zaujetí pro hromadná vystoupení, která jsou součástí kultury našeho národa. Vnášeli do cvičení lidovost a opravdovost dřívějšího sokolského nadšení. To je nutné pochopit a poděkovat jim za odhodlanost, s kterou, byť potají, bojovali proti malichernosti tehdější doby.
Na podzim roku 1981 se běžel 1. závod v běhu Karlínským sadem, který si ponechal svoje čestné místo dodnes, běhají ho všechny věkové kategorie vždy první říjnovou sobotu.
K předělům v historii jednoty patří rok 1989, kdy po politických změnách ve vedení státu dochází i k obnovení Sokola. Díky řadě sokolů, kteří v tehdejším Spartaku působili, nebyl problém obnovit karlínský Sokol nejen se „starými“ sokoly, ale z velké části právě s mladými lidmi, kteří Sokol znali už jen z vyprávění. Dne 19.12. 1990 se uskutečnila valná hromada, na níž byl zvolen výbor TJ Sokol Karlín a starosta. Stal se jím bratr Zdeněk Svoboda a byl jím až do roku 2001. Během této doby je Sokol Karlín na vzestupu. Jsou plné tělocvičny dětí i starších sokolů. Naši cvičenci se pravidelně zúčastňují světových Gymnaestrád (byl to Amsterodam v r 1991., Berlín r. 1995, Lisabon r. 2003, Dornbirn r. 2007, Helsinky r. 2015 .Naši zástupci (br. Svoboda a br.Frohlich) se účastnili v r. 1992 sletu v Torontu a bratři Svoboda a Žižka pak v roce 1993 v Chicagu, v roce 1994 pak znova v Torontu ses. Mathauserová, Maternová, br. Doubek a Oleg Lipajev. Stejné ne-li větší nadšení se projevilo při přípravě a nácviku skladeb na XII. Všesokolský slet v roce 1994, kterého se za naši jednotu zúčastnili muži, starší cvičenky a cvičenci ve skladbě „Věrná garda“, a také předškolní děti.
V roce 2024 čeká sokolskou veřejnost XVII. všesokolský slet. T. J. Sokol Karlín se hodlá sletu zúčastnit v několika uskupeních. Pevně doufáme, že se zúčastníme v hojném počtu a společně si tuto sportovní a společenskou událost užijeme.
Současná společnost zažívá prudký vývoj, který je spojen se změnami hodnot morálních i společenských, zejména mezi mládeží. To vše nese s sebou změnu priorit, zejména ve využití volného času. Tak Sokolu přejme spoustu spokojených a sportuchtivých členů.
Památník tělocvičné jednoty Sokol v Karlíně 1867 – 1927
Almanach Sokola Karlín 1867 – 1997
Almanach Sokola Karlín 1867 – 2007
